Zpráva z diskuze ze dne 3. 2. 2023 (upravený fb příspěvek)

Než se pustíte do následujících řádků, rád bych uvedl dvě věci:

1. Nemám nic proti železniční dopravě, naopak její upřednostňování před automobilovou kvituji.

2. Zastávku v okolí Vyšehradského nádraží vítám, ale současné řešení vidím jako velmi problematické.

Včerejší setkání ve Winternitzově vile přineslo řadu podstatných zjištění. A hlavně zjednodušilo problém. Předně je však třeba poděkovat organizátorům, setkání bylo přínosné, nosné a na překrásném místě.

A teď ke zjednodušení. Věc se má tak, že buď dostane přednost pohled kulturní, historický, nebo vyhraje technicistní řešení. Most zachovat lze, jen Správa železnic jej zachovat nechce, protože se jí to nevyplatí.

Pozitivem je, že přístup, který má aktuálně SŽ, je možné zvrátit a podobné mosty zachránit, bohužel zatím jen za hranicemi, v Chemnitz.

Abych jen nekritizoval, na úvod jedna pochvala. Kvituji vystupování pana inženýra Vaníčka z oddělení přípravy Praha. Byl velmi vstřícný a díky podiskuznímu rozhovoru jsem pochopil řadu důvodů, které vedou Správu železnic k aktuálnímu postoji, a tedy ke snaze se mostu zbavit.

Pokud se totiž na most díváme perspektivou efektivity, je nevyhovující, navíc do budoucna problematický. Jenže tato perspektiva není jediná možná. Bohužel je to ta, kterou SŽ problém nahlíží a nehodlá ji opustit. Má jasno. Soutěž proběhla, most jde dolů, hurá stavět. S tímto přístupem jde i do chystaného kolokvia. De facto si jiný výsledek nepřipouští.

Důležité je, že zaznělo, že most je opravitelný a udržovatelný. Velmi obtížně. Ale to i to je řešitelné. Pokud zůstane Správa železnic na svých pozicích, věc je tedy jednoduchá. Buď se most zachová, a tedy převládne společenský rozměr kulturního dědictví, pro což hovoří i fakt, že, jak Pavel Štorch zmínil, je most poslední svého druhu, podobně jako třeba UNESCO chráněný obloukový most v Mostaru.

Nebo zvítězí pohodlnost v přístupu k řešení, ale, a to je třeba zmínit, i pro občany, protože trojkolejnost sice není tak samozřejmá, jak ji SŽ prezentuje, dokonce s ní do roku 2020 nepočítala, ale pohyb v daném úseku vlakům, a tedy i cestujícím ulehčí. Podstatné je, že trojkolejnost je v vlastně dárek od Institutu plánování a rozvoje, který s ní začal pracovat ve svých návrzích a SŽ tento dárek velmi ochotně převzala a nyní jej prezentuje jako nezbytný.

A když jsme u IPRu… Otázka setrvání mostu již není jen otázkou kulturní památky, ale i funkčního a smysluplného dopravního řešení na Výtoni. Protože pokud SŽ nezvládla péči řádného hospodáře v případě mostu, IPR nezvládl a zásadně předimenzoval řešení dopravy na Výtoni.

Výtoň je aktuálně velmi frekventovaným místem, kde se potkává doprava automobilová, tramvajová, cyklo, kde se pohybuje velké množství chodců. Jistě si zaslouží úpravy, a zklidnění. Jenže vítězné řešení jí přinese 8000 (snad si pamatuji dobře) cestujících denně navíc z dopravy železniční. Neumím si představit, že je Výtoň kapacitně pojme. Navíc přesunuje 13 000 automobilů do rezidenčních zón a do okolí škol. Bavíme-li se tedy o železničním mostu, pojďme se bavit i o nutnosti stávajícího řešení železniční zastávky na Výtoni.

Mimochodem, pokud máte tři a půl hodiny času, zde záznam, doporučuji si čas najít.

https://www.youtube.com/live/L8x9vvjFSCk?feature=share