Málokterá obec nebo městská část se na svém území může pyšnit tolika nemovitými kulturními památkami, jako Praha 2. Napočítáme 141 budov, kostelů, parků, soch atp. Z toho jsou dokonce tři národní kulturní památky, mezi nimi pevnost Vyšehrad. Je to právě Vyšehrad, jehož jménem se honosí i bývalé nádraží, které je dnes troskou. Městská část Praha 2 v minulých dnech vlastníkovi navrhla, že zdevastovaný objekt koupí a opraví.
Budova nádraží Vyšehrad byla postavena v roce 1872 v secesním stylu s prvky historismu. Součástí železniční stanice byla hrázděná čekárna uprostřed kolejiště, propojená s hlavní budovou podchodem. Kolem roku 1960 byla stanice zrušena, protože stála v oblouku kolejí, což bezpečnostní předpisy nedovolují. V roce 2000 byly nádražní budova, čekárna a strážní domek prohlášeny za kulturní památku. O rok později podepsaly České dráhy, a. s., (ČD) nájemní smlouvu na 50 let se soukromou společností, která měla objekt využít pro kulturní a společenské účely. Posléze se řešilo, komu bude nádraží vlastně patřit, zda ČD či Správě železniční dopravní cesty. Obě tyto státem vlastněné organizace se ale domluvily na zrušení nájemní smlouvy.
ČD pak odmítly nemovitost převést na město, údajně potřebovaly získat peníze a zaštiťovaly se proklamací ze zákona postupovat s péčí řádného hospodáře. Uspořádaly výběrové řízení, kterého se obce tehdy nemohly zúčastnit. V r. 2007 ČD prodaly objekt s přilehlými pozemky firmě TIP Estate, s. r. o. (stavebník) . Praha 2 již tehdy upozorňovala, že prodej, zvláště pokud půjde o společnost s ručením omezeným, je hazard s památkově chráněnou stavbou.
Podle požadavku památkářů měl stavebník čekárnu rozebrat a z kolejiště přestěhovat na jiný pozemek. Místo toho ji nenávratně zboural, čímž porušil i kupní smlouvu s ČD. Ta ovšem obsahovala svéráznou doložku, že nedodržení kteréhokoli článku smlouvy nebude mít za následek neplatnost smlouvy jako celku. Počátkem roku 2008 nechal TIP Estate na parcelách nepovoleně vykácet mnoho stromů. Při odvozu materiálu závažně a rozsáhle poničil přilehlý chodník z mozaikové dlažby.
Objekt nebyl v dobrém stavu, ale od té doby dále chátrá a je devastován. V r. 2010 drážní stavební úřad povolil opravu krovů a dřevěných stropů pod podmínkou dokončení stavby do 30. 11. 2012. Později byla působnost stavebního úřadu převedena na městskou část Praha 2. Poslední den lhůty podal stavebník žádost o prodloužení platnosti výše zmíněného stavebního povolení. Byl vyzván k doplnění žádosti a řízení bylo přerušeno. Společnost RailCity Vyšehrad, s. r. o., která vznikla oddělením od TIP Estate, se proti tomu odvolala. Prodloužení lhůty o platnosti povolení lze podle zákona řešit dvěma způsoby, které se liší jen použitím různých paragrafů. Toho využil stavebník ke zkomplikování věci a podal dvě paralelní žádosti. Ve dvou řízeních se složitě řešilo totéž. V dubnu 2013 magistrát napadené usnesení potvrdil. Povolená oprava památky není provedena, resp. povolení k opravě zůstalo nevyužito.
Mezitím stavebník podmínil obnovu památky výstavbou nových budov po jejích stranách. Praha 2 se domnívá, že jde o solitérní památku, nepatřící do blokové zástavby. Megalomanskému návrhu se bránila, leč poté, kdy to památkáři a další orgány odsouhlasily, nešlo dostavbě zabránit. V průběhu zpracování projektu dokonce stavebník fixloval. Na panoramatických zákresech byl zobrazen nezakrytý pohled na Vyšehrad z ulice Na Slupi, kdežto fakticky jej návrh zakrýval. Městské části se nakonec podařilo donutit stavebníka v projektu oddálit obě přístavby od historické budovy a snížit západní přístavbu o celé patro. Po řadě peripetií nabylo územní rozhodnutí právní moci 1. 3. 2013.
Stavební povolení na změnu stavby historické budovy nádraží, přístavbu polyfunkční budovy „A“ s garážemi a přístavbu administrativní budovy „B“ nabylo právní moci dne 9. 4. 2015. Podle zákona je třeba stavbu zahájit do dvou let. Stavební úřad i památkáři se domnívali, že přispějí k záchraně památky, když uznají zahájení stavby v zákonném termínu, a že se konečně začne stavět. To byl zásadní omyl, stavba fakticky zahájena nebyla. Udržovací práce byly provedeny v minimálním rozsahu pouze na základě výzev stavebního úřadu a památkářů. Stejnou lhůtu dva roky zákon uvádí i pro průběh stavby. Na žádost RailCity těsně před uplynutím lhůty prodloužit termín o dva roky byl prodloužen o rok. Těsně před uplynutím již prodloužené lhůty stavební úřad řeší žádost o další prodloužení do 1. 6. 2020. Stavební úřad žádosti nevyhověl, stavebník se opět odvolal. Praha 2 zásadně s prodloužením lhůty nesouhlasí a má za to, že společnost Rail-City od samého počátku postupuje účelově. Nejeví ochotu péči o památku zajistit ani snahu povolenou stavbu uskutečnit v souladu se stanovenými podmínkami. Stavebník tvrdí, že staví, což není nikde vidět. Za stavění lze těžko považovat chybějící péči spojenou s devastací stavby.
Provedení několika sotva viditelných úprav, které ve výsledku nic nemění na havarijním stavu památky, lze těžko za zahájení považovat. Důkazem faktické nečinnosti stavebníka je podle názoru městské části i nedodržení závazku, plynoucího ze stavebního řízení. Před zahájením stavby měl vypracovat pasport, tj. zdokumentovat stav sousedního domu ve správě městské části, který bude stavbou přímo dotčen, a vyvěsit v tomto domě harmonogram. Nic z toho nedodržel, čímž sám dokládá, že stavbu nezahájil. Harmonogram ani nemohl být vyvěšen, když stavebník zřejmě žádný nemá a stavbu nejspíš ani realizovat nehodlá. Naopak po celou dobu účinně zdržuje. K výzvám a rozhodnutím stavebního úřadu, památkářů nebo České inspekce životního prostředí se téměř vždy odvolával, pokud mu nebylo vyhověno nebo mu bylo cokoli uloženo. Na předvolání k šetření se omlouvá a nedostavuje. Prodloužit lhůtu výstavby patrně potřebuje proto, aby mohl stavbu výhodně prodat s platným stavebním povolením, což se nedaří. Pokud by se prodej podařil, nový vlastník by nejspíš musel také žádat o prodloužení a o změnu stavby. Jen stěží je možné najít kupujícího, který převezme dokumentaci ušitou na potřeby z roku 2008 pro jiného investora.
Společenská situace a potřeba se natolik změnila, že stavba je bez věcné změny projektu nereálná. Jakékoli další oddalování péče o stav kulturní památky hrozí její další devastací. Stávající vlastník nemovitost vysoutěžil za 46 milionů Kč. Dodnes není schopen ani ochoten stavět a naplnit veřejný zájem na zachování a obnovení památky. Sama za sebe mluví informace z katastru nemovitostí, že již v roce 2014 investor na stavbu nádraží uzavřel smlouvu o zástavním právu s pohledávkou u spořitelního družstva Artesa do výše 302 miliony Kč.
Co s ruinou nádraží dál? Ať už se termín prodlouží či neprodlouží, stavební povolení platí. Nemusí být jen dodržena jeho podmínka, za což lze stavebníka opakovaně sankcionovat. V dobách socialismu bylo mnoho majetku vyvlastněno. Vracet se dnes ke stejnému postupu, byť za náhradu, je problematické. Těžko se však najde více důvodů pro vyvlastnění, než v tomto případě. Takovému postupu rozhodně nefandím. Mám ale obavu, že má-li se památka zachránit, jiná cesta už není. Vyvlastňovat však nemůže městská část, ale pouze magistrát. Otázkou je, zda bude mít odvahu se do toho společně s Ministerstvem kultury pustit, nebo zda památkový veřejný zájem je natolik malý, že se věci nechá volný průběh. Městská část Praha 2 se pokouší zabránit „klinické smrti“ památky a v polovině července písemně nabídla stavebníkovi jednat o odkupu.
Vyjádření Pirátů Prahy 2: https://zachranimenadrazivysehrad.cz/kdo-zachrani-nadrazi-vysehrad/