Včera jsme s Jaroslavem Němcem oznámili a následně přihlíželi uzavírání silničního pruhu před Nádraží Vyšehrad, protože z budovy se uvolnily velké kusy zdiva, které dopadaly přímo na vozovku. Zde je na místě poděkovat příkladnému chování úředníků z Praha 2, kteří i přes pokročilou hodinu celý problém okamžitě řešili a v rámci omezených možností vyřešili.
Sleduji devastaci této kulturní památky roky v přímém přenosu, neboť bydlím hned naproti, a přes veškerou snahu o její zachování je bezmoc převládajícím pocitem.
Podobný pocit bezmoci mám z jednání se Správou železnic ve věci železničního mostu pod Vyšehradem. A protože několik posledních informací kolem chystaného kolokvia vnášelo do transparentnosti celého procesu zásadní pochyby, řekl jsem si dost. Dost manipulací, dost polopravd.
Pokud se totiž na nově vzniklých stránkách propagujících bourání kulturní památky mostu v sekci FAQ přečteme první otázku:
Proč se most vlastně musí zbourat?
Je jasné, že se jedná o manipulaci. Most se bourat nemusí.
Sama Správa železnic to opakovaně potvrdila ústy svých reprezentantů. Nejen na prezentaci v Národním technickém muzeu či na diskuzi ve Winternitzově vile.
Ve chvíli, kdy Adam Scheinherr na svém politickém profilu zveřejnil následující:
„Podle aktuální informace z registru smluv Správa železnic v těchto dnech zasmluvnila studii na nový most za 5,3 mil. Kč! Zdá se, že slibované technické kolokvium má být bohužel jen fíkovým listem a Správa železnic mezitím připravuje kroky ke zbourání!!!“
Je čím dál zřejmější, že jednání Správy železnic má za cíl pouze diskreditovat nesouhlasné názory a jít si za svým cílem. Tedy vybudovat novostavbu, která dle řady odborníků nejenže není ani nezbytná, ani esteticky hodnotná, ale navíc pravděpodobně přinese notné dopravní komplikace v okolí Výtoně.
Železniční doprava je jistě dopravou, která by měla mít zelenou, protože ulehčí městům přeplněným automobily, ale podobné kroky nelze dělat bez rozmyslu, náležitých dat a na sílu. A zatímco má žádost o zaslání dat ohledně dotčené železniční trasy nebyla více jak čtrnáct dní reflektována, objevují se další a další informace o pochybnostech celého procesu, další snahy o diskreditaci oponentů.
Modernizace železničních tratí je jistě nezbytná, ale nelze ji provádět tak, jak je bohužel v České republice časté, tedy jen se zdánlivou snahou o transparentnost. A protože čím více se o soutěži Železniční mosty pod Vyšehradem dozvídám, tím více nacházím zřetelných pochybení, rozhodl jsem se po konzultaci s odborníky vznést spolu s Jaroslavem Němcem dotaz na regulérnost soutěže přímo na Česká komora architektů.
Na závěr dodám, že naším cílem není zasáhnout do kultivace Výtoně, vybudování třetí zastávky v okolí Vyšehradu, ani omezení modernizace tratě v Nuslích. Cílem je postupovat podle platných zákonů. Postupovat tak, aby občané Prahy 2 nezískali jen polotovar a aby všichni občané České republiky a návštěvníci z řad turistů z celého světa nepřišli o ikonickou památku jen proto, že má Správa železnic budget na daný projekt a o most se jí nechce starat. To je má povinnost zastupitele i občana Prahy 2.
Nedávno jsem psal, že je občas lepší se ptát než odpovídat. I proto mne čím dál častěji napadá následující otázka:
Je opravdu přípustné, aby ve vedení státní firmy stáli lidé, kteří cíleně manipulují nejen odbornou veřejností a politickou reprezentací, ale v podstatě všemi občany této republiky?