Nejen zhoršující se ekonomická data – i selhávající péče o historické dědictví je ukazatelem nefunkčnosti státní správy a samosprávy, dokladem i důsledkem skutečnosti, že stát ztrácí postupně kontrolu nad svým majetkem, nad klíčovými toky peněz a místo zjednání pořádku rozpouští své pravomoci v bezbřehé zvůli bohatých a vlivných.
V Praze spěje k definitivnímu konci nádraží Vyšehrad, které České dráhy v roce 2007 prodaly soukromému investorovi a od té doby chátrá. Úřady zanedbávání péče o tuto kulturní památku, kterou ukládá zákon, vymáhaly laxně. Zmohly se jen na pár pokut, vlastníkem stejně asi nezaplacených.
To spolek Nebourat podal kvůli zanedbávání údržby jiné kulturní památky, železničního mostu pod Vyšehradem, trestní oznámení na vlastníka bryskně. Právě špatný stav mostu uvádí Správa železnic jako argument pro jeho zbourání a nahrazení mostem novým, a to podle projektu, který by snad neuspěl ani jako studentská práce. Táž Správa železnic chce bourat rovněž odbavovací halu pražského hlavního nádraží a nahradit ji novou, která by v Praze vyzněla poněkud bizarně.
Bizarně vyznívá také zástavba u Masarykova nádraží, dílo investiční skupiny Penta. Penta již dříve skoro naproti postavila podobně naddimenzovaný kancelářský komplex Florentinum a nyní se chystá zastavovat další rozlehlé pozemky u autobusového nádraží na Florenci a na hlavním nádraží. Je smutným faktem, že někdejší státní, případně městské pozemky byly privatizovány v obrovských plochách. Mnoha parcel a staveb se tak zmocnili soukromí investoři, kteří kromě kýče a nevkusu milují maximální zisk z každého centimetru čtverečního našeho hlavního města a nikdo je při tom neomezuje.Výstavba věžáků na vesnici
Problémy nejsou jen v Praze. V kutnohorském Malíně chce developer stavět třináctipatrové věžáky, což naruší nejen historický urbanismus někdejší vesnice Malín, ale také pohledové souvislosti s dominantami památkové rezervace Kutná Hora. Proti absurdní výstavbě věžáků na vesnici protestuje Český národní komitét UNESCO. Podle developera jde ale jen o názor bez opory v zákonech!
V Terezíně pokračuje destrukce historických objektů barokní pevnosti, které byly svědky utrpení tisíců nevinných za druhé světové války a které jsou samy jedním velkým hřbitovem a památníkem. Jelikož projekt na rekonstrukci nebyl dostatečně zelený, nebude jejich oprava financována z evropských peněz. Stát, který jinak má úplně na všechno, anebo jen přihlíží, na co všechno přitékají peníze z Bruselu, tady nefinancoval ani zabezpečení krovů a střech, které se hroutí už léta. Naopak na zbytné projekty v tomtéž Terezíně, jako je přístavba Muzea ghetta nebo jeho nový design, peníze má – jako kdyby se nám chtěl vysmívat.
Památek spějících k zániku je u nás hodně. Národní památkový ústav se ovšem více než jim věnuje propagaci staveb z doby reálného socialismu či problematickým a zbytečným dostavbám památek, jako je Dientzenhoferova Invalidovna v Karlíně nebo moravský hrad Helfštýn. Plýtvá tím nejen našimi penězi, ale i svým kreditem.
I přesto se najdou důvody k optimismu. Mnozí vlastníci své památky opravují, někdy dokonce bez dotací. Největší nadšenci se ujímají památek na pokraji zkázy a přivádějí je zpět k životu prostě jen pro radost. V pražské památkové rezervaci se konečně zavádí pravidla pro restaurační předzahrádky, což pozitivně ovlivní vzhled historického centra. Bude se opravovat Desfourský palác, byť už navždy v roli trpaslíka vedle humpoláckého Florentina.
Veřejný zájem
Další dobrou zprávou je, že pražský magistrát nehodlá přihlížet dalšímu rozprodeji státního majetku, tentokrát České pošty. Ta už nebude moci prodávat majetek developerům tak snadno jako dříve jiné státní organizace, neboť magistrát si vyjednal takové podmínky aukcí, které jej předem nevyřazují.
Krom toho se zasazuje o to, aby nejen Praha, ale každé město mělo možnost získat stavby a pozemky prodávané státem do svého vlastnictví. Aby se totiž naše města mohla zdravě rozvíjet, potřebují scelené pozemky, jejichž využití si sama naplánují. Potřebují dlouhodobou koncepci rozvoje a vstřícný, ale promyšlený vztah k současné architektuře, jako jsme toho svědky třeba v Litomyšli. To je veřejný zájem. Musíme doufat, že jeho prosazování se zase nezvrhne v cestu k dalším privátním ziskům.
zdroj: Ivana Kalinová: Selhávající péče o památky je symptomem selhávajícího státu, 17. 12. 2023, Lidovky.cz