V srpnovém vydání Novin Prahy 2 se místostarosta Prahy 2 Václav Vondrášek (ODS) rozepsal o tom, jak srdnatě radnice bojuje za záchranu nádraží Vyšehrad.
Text je potřeba zarámovat fakty, které pan místostarosta v textu zamlčel. Zejména úvodní litanie nad nemožností získat nádraží Vyšehrad od státní společnosti do vlastnictví Prahy 2 v roce 2007 je úsměvná a alibistická – tehdy byla zlatá doba ODS, starostkou Prahy 2 byla (a je i dnes) Jana Černochová z ODS, primátorem Prahy byl Pavel Bém z ODS, ministrem dopravy, pod kterého spadaly České dráhy i SŽDC, Aleš Řebíček z ODS a nakonec premiérem byl Mirek Topolánek z ODS. Tedy ODS byla všude, a pokud by měla Praha 2 tehdy skutečný zájem o nádraží Vyšehrad, nemohla být pro radnici v tomto směru lepší politická situace.
Dalším alibistickým tvrzením je svalování viny za vydání územního rozhodnutí na památkový a další úřady, jež ovšem nebyly účastníky územního řízení. Protože se Praha 2 jako účastník územního řízení proti vydanému územnímu rozhodnutí neodvolala, legitimizovala do značné míry bezohledné postupy vlastníka. I místostarosta Vondrášek popisuje, že v dokumentaci byly zásadní nesrovnalosti a byla velká šance, že odvolání mohlo uspět a vlastník by byl již tehdy nucen k jinému chování.
Nakonec poslední pochybení bylo prodloužení stavebního povolení v roce 2017 – již tehdy byly dnes zřejmé skutečnosti dobře známy, a nádraží tak chátrá další rok. To, že nyní nebylo stavební povolení prodlouženo do roku 2020, by mělo být vnímáno jako samozřejmost, nikoliv zásluha „statečné“ radnice. Lze v takové situaci uvěřit ODS snahu o záchranu nádraží Vyšehrad po 11 letech nečinnosti?
Probudit se po jedenácti letech, dva měsíce před volbami, a stavět se do role ochránce nádraží Vyšehrad je speciálně ze strany ODS jen snaha o maskování vlastní politické neschopnosti od samotného počátku kauzy v roce 2007.